Parťačka - S01E03

Místo odpovědi se na něj doktor podíval svým pohrdavým pohledem a pak nařídil asistentovi, ať nechá odvést tělo na patologii.

Nebýt naštvaná, že mě šéf vytáhl do práce, když jsem měla mít volný den, tak bych snad Šimona i politovala, takhle je mi to jedno a jdu se zeptat pochůzkářů na informací, které mi snad pomohou do začátku.

Bohužel toho z nich vypadlo podobně málo jako z doktora. Při ranní obhlídce zahlédly na břehu tělo a to je vše přátelé.

Nechápu, jak jí mohli najít na břehu, když utonula v klidné řece a ne v moři, kde za přílivu stoupne hladina o několik metrů.

„Nevytáhli jste jí na břeh?“

„Ne.“

„Tak díky,“ zapisuji si jejich jména pro případ, že si potřebovala ještě něco ujasnit.

Mezi tím k nám přišel Šimon, který se snažil vydolovat z doktora něco dalšího. Neměl šanci, a čím dřív to pochopí, tím snazší život bude mít v téhle partě.

„Co teď?“ zeptal se po cestě k autům.

„Zajistěte výpovědi svědků, projděte pohřešované a až bude pitva tak mi zavolejte jedu domu.“

Místo odpovědi přikývl a vyrazil k lidem postávajícím za páskou. Pochybuji, že někdo z nich něco viděl. Bylo pošmourné ráno a široko daleko ani živáčka, ohlížím se na kolem stojící chaty, než nechám za zády další místo činu.

Na zpáteční cestě jsem se stavila ve večerce pro něco k jídlu a zaparkovala u hausbótu. Bohužel už zmizel ranní ospalý opar stejně jako lidé čekající na autobus. Naštěstí zůstalo ticho, které mi ve městě tolik chybělo. Vlastně jsem to nevěděla až do chvíle, než mi přišlo divné, že nemohu usnout.

Nechápala jsem, jak si mohl městský člověk a suchozemská krysa pořídil loď, kterou zaparkoval za cedulí oznamující konec města. Teď mu rozumím, je tu klid a do města to mám kousek. Navíc lidé od vody si na nic nehrají a nikoho nesoudí.

„Dobré ráno,“ vykoukla rozčepýřená hlava z kajuty.

„Dobré,“ nemohu si vybavit její jméno.

Když tu chodím jenom ve volné košili a boxerkách mám pocit, že je to tak na hraně. Na ní tedy nemám. Vylezla ven, aniž by se obtěžovala cokoliv si obléct.

„Není ti zima?“

„Ne,“ prošla kolem mě a skočila do vody.

Parťačka - S01E02

Mně tyká a jemu vyká? Jenom těžko skrývám překvapení, které nebude těžké přečíst v mojí stále ještě rozespalé tváři, což mladýmu zřejmě nevadí, protože se ke mně žene s nataženou rukou.

„Šimon,“ chce pokračovat v tykání jako bych byla nějaký hej nebo počkej.

„Nadporučík Mrázová.“

Zůstávám u formálního představení a vynechávám další zdvořilosti, protože chci mít představení co nejdřív za sebou.

„Máme tu utonulého.“

„Utonulého?“

Podporučík Šimon Havel bude nejspíš trochu zabrzděný protekční spratek z akademie, kterého mi hodí major na krk. Jestli to udělá, tak snad začnu přemýšlet o přeložení. Mám obavu, že bych skončila v nějaké díře, kde bych mohla řešit tak akorát ukradená kola, přejeté slepice.

 Než stihnu podotknout, že nejsme říční policie, přispěchá s ujištěním, že šlo o vraždu.

Naštěstí patolog Poupě právě dokončil ohledání, tak se snad dovím víc.

„Ahoj,“ pohlédl na majora, který k němu mezi tím popošel. „Zdravím,“ slej mě pohledem přes jeho uříznuté brýle, které používá na čtení a ohledání nebožtíka, takže nepotřebuje horní polovinu na dálku.

Šimona pak přehlédl úplně jako by byl pára nad hrncem. Ostatně tak to dělá všem nováčkům, které nepovažuje za schopné pochopit, co bude říkat. Mě začal brát asi po dvou letech u mord party, což je dodnes bráno jako rekordně krátký čas. Vybavuji si pár „oblíbenců“, kterým nevěnuje pohled ani po deseti letech, protože je považuje za lůzry.

„Povídej doktore.“

„Utonulá je asi třicetiletá žena,“ zakašlal a přejel si přes knír, což značilo jisté rozpaky.

„Co je, doktore?“ všimla si, jak mimoděk přejel prsty přes knír.

„Nenašly se doklady, tak vycházím z ohledání, ale moc mi to nesedí. Víc budu vědět po pitvě.“ Zakončil i na něj krátký popis.

„Takže tu máte asi ženu bez dokladů.“ Shrnul major dostupné informace a vyrazil zpět k autu.

Asi nemusím zdůrazňovat, že k tomuhle mě nemusel volat, protože do zjištění o koho jde nebo alespoň výsledků pitvy nemám co dělat. Tedy pokud po mě nebude chtít, abych obcházela chatky ve zdejší kolonii a vyptávala se, zda jí někdo nezná.

„Víme aspoň čas smrti?“ zkusil Šimon zalistovat v příručce začínajícího kriminalisty.

Parťáčka - S01E01

Pošmourné podzimní ráno zastihlo Lauru na hausbótu v podobně neveselé náladě. Tedy pokud se dá vyčíst z její rozespalé tváře. Usedla na víko bedny, které tvoří něco jako lavici lemující levobok lodě, kterou „zdědila“ po kamarádovi.

Usedla, prohrábla si dlouhé blond vlasy, díky nimž si užila tolik posměšků, že nejednou stála před rozhodnutím, jestli se nenechat obarvit. Dnes nebude řešit barvu vlasů, ale sáhne po červené krabičce a zapálí si jednu redku.

Promnula si ospalé oči, potáhla prvního práska a zadívala se na protější břeh, kde tou dobou bývá mumraj lidí čekajících na autobus, který je odveze do civilizace. Jistě nebydlí v pralese, ale stejně pro ní končí civilizace za hranicí hlavního města.

Baví jí sledovat živé lidi, možná protože si v práci užije mrtvých víc než dost.

Než stihla vykouřit polovinu cigarety, přerušil idylku ječivý zvuk mobilu. Díky poklidné hladině se donesl zvuk civilizačního výdobytku až k lidem na druhém břehu. Někteří otočili zvědavě hlavu jejím směrem, to už zamířila ve volné košili a boxerkách do kajuty.

„Slyším,“ odvětila stroze. „Šéfe mám volno.“

Její zmuchlaný obličej přešel z ospalé do naštvané grimasy. Vážně nesnáší, když jí tahají do práce, protože nemá děti nebo na vozík upoutanou manželku. Když si naposledy prohlížela pracovní výkaz, zjistila, že má ze všech kolegů nejvíc přesčasů, vyřešených případů a nejdéle čeká na povýšení.

„Zasranej šovinista,“ ulevila si, když odložila telefon a začala hledat kalhoty.

O chvilku později nasedla do stříbrné Fabie a vyrazila do města.

„Nadporučík Mrázová,“ ukazuje služební průkaz mladíkovi v uniformě u pásky – POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY VSTUP ZAKÁZAN.

„To je dost,“ slyší svého šéfa majora Vomáčku, kterého označila zasraným šovinistou.

„Tak mi kupte vrtulník.“

Ušklíbla se nad jeho poznámkou. Teď by si měl začít utahovat z jejího auta, ale podle výrazu nejspíš nebude.

„Dostaneš novýho parťáka.“

Pořád se tváří jako bůh pomsty a jí není jasné proč. Nemohla za to, že ten poslední skončil po té, co si pro něj přišli chlapci z inspekce. I když jí to nikdo nevěřil, bylo to pro ní stejné překvapení jako pro ostatní, ale nálepka té, co sestřelila svého parťáka, jí už zůstala.

„Když myslíte,“ zachovala neutrální tón i výraz.

Zamumlal něco pod prošedivělými vousy a vyrazil ke skupince, kde rozeznává lidi ze zajištění stop, pak postřehla pár uniforem a o pár let mladšího muže v sepraných džínách, mikině s kapucí a koženém křiváku. Připadá jí jako týpek co neví, jestli jít na depešáky nebo do skejt parku před dvaceti lety.

„Podporučík Havel,“ ukázal na mladíka, „nadporučík Mrázová vaše nová parťačka.“