Nebo možná ne.
Člověk nikdy neví, kam ho život zavede. Mě zavedl na samotu u lesa
s výhledem na rybník plný místních a nejspíš taky hromady kaprů, kteří
skončí o vánocích ve fritéze. Konec konců jsem v rybářském kraji.
„A tebe jsem
odhadla na ty ostatní.“
„A jak
vypadají masožravci?“
Místo odpovědi
jenom kývla směrem ke skopčákům. Něco na tom bude. Je bych vážně za vegetariány
nepovažovala, přesto se nemohu zbavit dojmu, že je to až příliš jednoduché rozdělení.
V hospodě
nebývá moc prostoru na filozofování, tady se pije a to pořádně. Tedy alespoň ta
německy mluvící tlupa to dělá. Pak nemáme mít v celosvětovém měřítku nejvíc
vypitého piva na hlavu.
Zatím co típla
další cigaretu a objednala si další půllitr, přemýšlím, zda vypít ten svůj.
Možná by stačilo malé pivo.
„Ještě jsem tě
tu neviděla,“ hraje si s krabičkou cigaret a pohled má zapíchnutý před
sebe.
„Nejsem tu
dlouho.“
Nechci o sobě
prozradit víc než je nezbytně nutné. V digitálním věku, kdy lidé sdílejí
své životy a životy svým právě narozených dětí na síti, mi to přijde celkem
důležité. Patřím k těm málo lidem, co si ještě chrání soukromí. Nikomu
není nic do toho, kde bydlím, s kým bydlím nebo s kým spím.
Pokud vím,
byla jsem jediná ze studijního kruhu, které neměla profil na žádné sociální síti.
Možná jsem divná nebo pošahaná, ale sdílím, co chci a s kým chci, aniž by to
musel vidět celý svět. Vlastně s nikým nic nesdílím, protože nemám
kamarádky a s bráchou si přejeme z povinnosti k narozeninám, svátkům a
vánocům.
Když se nad
sebou zamyslím, tady na konci světa nejsem zrovna moc společenský tvor. Možná
bych o tom mohla napsat článek. Určitě by strhnul počítadla návštěvnosti. Nudná
pětadvacítka brečící nad svým nudným životem.
„Já taky ne.
Co děláš večer?“
„Jste se
vsadili, že mě sbalíš na baru a pak si to rozdáme?“
Nechám rozpité
pivo na baru a jdu ven, aniž bych čekala na její odpověď. Ne, že by mi vadila
představa randění s holkou, ale ten neohrabaný klučičí způsob jakým to
udělala. Žádná holka se přeci nebude ptát, co dělám večer.
Málo kdo mi
dokázal v životě zamotat hlavu a nikdy to nebyl žádných z mých partnerů,
protože byli předvídatelní jako dny v týdnu. Aby ne, když chtěli jenom to
jediné. Sice to bude znít divně, ale uhájila jsem to před všemi. Pokud bych
dělala časovou osu holek kolem mě a jejich ztrátu panenství, budu nepochybně
jediná, která tam nebude. Jistě je tu možnost, že by se některá chlubila cizím
peřím, ale není to moc pravděpodobné.
Ostrá brada a
neobratný způsob jak mě pozvat na rande, může skončit jedinou možností. Ta holka
nebude tak úplně holka.
Žádné komentáře:
Okomentovat